Osobnosti Českého fonoklubu

Český fonoklub měl v době své největší popularity, v 70. letech minulého století přes 50 stálých aktivních členů, kteří jezdili na setkání a pravidelně se zúčastňovali různých fonosoutěží. Měli jsme též svůj rozhlasový pořad Halali na stanici Vltava.

Členská základna se formovala mnohem dříve, už v 60. letech. Tito lidé potom fonoklub vedli, nebo pro něj byli něčím důležití. V době po roce 89, kdy už mladí měli jiné zájmy a členská základna se stejně jako jinde ve světě snižovala, snažili se všechno udržet původní stárnoucí členové. Jenže jak postupně vymírali, další činnost byla stále komplikovanější, až se zastavila úplně.

Dlouhá léta fonoklub vedl Dr. Miroslav Štěpánek. Sice musel být za dobře s režimem a bylo mu vytýkáno, že z fonoklubu oddělil Jonáš klub, což Jonášovci fonoklubu nemohli zapomenout ani dávno po roce 89, ale díky Dr. Štěpánkovi fonoklub mohl fungovat i v době normalizace a členové fonoklubu se zúčastňovali i mezinárodních setkání.

Po něm převzal funkci předsedy Jarda Halama z Kroměříže. Jarda dokázal zajistit podporu ministerstva kultury, což bylo potřeba při každoročním pořádání národních soutěží a mezinárodních setkání, které jednou za pět let probíhaly v ČR. Organizoval též podzimní setkání na Tesáku. Když Jarda zemřel, neměl to dál kdo dělat a protože bez schopného organizátora a bez podpory z ministerstva kultury by nebylo možné u nás pořádat mezinárodní setkání, fonoklub ukončil své členství v mezinárodní organizaci lovců zvuku FICS. Následně pak fonoklub skončil úplně.

Činnost fonoklubu ale závisela především na aktivitě jeho členů. Každý uměl něco jiného a alespoň několik si jich připomeneme.

František Pokorný už v 60. letech, kdy technika byla z dnešního hlediska velmi primitivní, sestavoval různé dá se říci že i hudební díla z různých umělých a uměle upravených zvuků. Natočil různé reálné zvuky, třeba i zvuk vysavače a tyto zvuky přehrával různou rychlostí, aby dostal požadované výšky tónu. Pásky pak stříhal a lepil dohromady a výsledné zvuky dále mixoval. Bylo to náročné jak na představivost, co z toho má vzejít, tak i na přesnost, kvalitu lepení a čistotu pásků. Výsledky byly ve své době velmi zajímavé.

Josef Válek tvořil nejrůznější záznamy z přírody, hudební a také při soutěžích fonorallye vytvářel zajímavé reportáže. Na fotce je v době svých úplných začátků.

V Liberci vznikla parta Interfona, kde Jarda Holub s Pavlem Mikolášem tvořili rozhlasové mikrohry. Perfektně to celé namluvili a přidali zvukové efekty. V této kategorii pravidelně získávali ceny v národní soutěži a občas i v mezinárodní.

V Plzni Eva Mrázková oplývala výřečností, pravidelně se zúčastňovala fonorallye Kroměříž a dělala s místními lidmi úžasné reportáže. Já jsem jí obvykle zajišťoval techniku se stařičkým, ale úplně předělaným magnetofonem Uran a s lepící soupravou. Každý střih záznamu se musel dobře promyslet, protože jak se střihlo špatně, už to nešlo vrátit.

Luďěk Sedláček byl také členem Jonáš klubu, ve fonoklubu vymýšlel a natáčel zase svoje úžasné ptákoviny. Tady je jedna z nich, Neolizace.

Dalo by se jmenovat ještě mnoho dalších...