Činnost Českého fonoklubu

Základní činností fonoamatérů, jak již vyplývá z názvu, je záznam zvuků a jejich případné další zpracování. Lze zaznamenat prakticky vše zajímavé:

• zvuky z přírody
• zajímavé společenské události: nahrávky různých slovesných a hudebních souborů, záznamy společenských událostí v regionu fonoamatéra, zajímavé zvukové nahrávky ze sportovních činností (reportáže, rozhovory)
• cestování: zvukové pohlednice z dovolené, charakteristické zvuky z různých měst ve světě
• nejrůznější hudební projevy, včetně vytváření elektronické hudby
• ozvučování video pořadů
• a různé jiné. Každý dělá to, co je mu nejbližší.

Nedílnou součástí amatérského natáčení bývá i následné zpracování záznamu. Záznamy je možné (a někdy i nutné) stříhat, mixovat a různě jinak upravovat. V současné době se stále více místo čistě zvukového záznamu používá video. Snaha o doplnění zvukové informace obrazem již dříve vedla ke kombinaci zvukového záznamu s promítáním diapozitivů (diaporama). Tento žánr je svým způsobem specifický a poskytuje zase jiné výrazové možnosti, než video.

Za dob socialismu si některé větší podniky vybavené závodním rozhlasem pořizovaly jednoduchá malá studia, která umožňovala natáčet a zpracovávat zvukové záznamy. Tam, kde toto zařízení dostal na starost fonoamatér, byla spokojenost na obou stranách. Závodní rozhlas fungoval opravdu na úrovni a neomezoval se pouze na chraplající hlášení. Fonoamatér se zase dostal k zařízení, které třeba doma neměl. Na obrázku je studio závodního rozhlasu Svit Otrokovice, závod Gottwaldov (nynější Zlín). Josef Válek tam pracoval od roku 1963. Studio bylo později modernizováno a nakonec ho vzala velká voda.

Ke klubové činnosti patří posílání okružních pásků, fonorám. Fonoráma obíhá zpravidla mezi pěti stálými členy. Každý má vyhrazen svůj 15 minutový až půlhodinový úsek na pásku, na kterém si může se svými přáteli popovídat.

Vyvrcholením fonoamatérské činnosti jsou setkání a soutěže. Od roku 1973 se každým rokem na jaře pořádá Fonorallye Kroměříž. Je to soutěž pohotovosti, při níž se v zadané obci natáčí reportáž na zadané téma.Vedle této soutěže se od roku 1991 soutěží ve videozáznamu Videorallye Morava. Práce s kamerou je náročnější, proto soutěžící a většinou soutěžní týmy mají na zhotovení a zpracování tři hodiny času, to je o hodinu více, než u práce se zvukem. Tato soutěž se koná každou poslední sobotu v květnu.

Tak jsme se opět po roce sešli. Rok 1984 a Starý pivovar v Kroměříži.

Eva Mrázková se chystá natáčet v Ratajích.

Soutěžící dostane k dispozici auto i s řidičem a má v časovém limitu dvou hodin dojet na místo, najít vhodného (a ochotného) člověka pro natočení reportáže, s natočeným snímkem se vrátit a případně (je-li to nutné a je-li k tomu technicky vybaven), snímek sestříhat. Při setkání nemůže chybět ani společenský večer.

Druhým tradičním setkáním je podzimní seminář na Kudlovské dolině, poslední dobou se koná na Bunči. Fonoamatéři jsou zde seznamováni zpravidla s novinkami v oblasti tvorby a zpracování zvuku (např. postupy při počítačovém zpracování zvuku). Seminář vedou zpravidla rozhlasáci. I toto setkání je spojeno se soutěží. Na rozdíl od fonorallye je zde dostatek času (noc je dlouhá) a proto se ve větší míře tvoří kolektivně a s využitím počítačů. Počítačové zpracování snímku je sice časově náročnější, ale dává proti tradičnímu stříhání pásků netušené možnosti. I zde však platí, že nejdůležitější je nápad, tvůrčí záměr a magnetofon, případně mixážní pult, počítač a další vybavení, je jen pouhý prostředek k jeho realizaci.

To nejlepší, co se za celý rok povedlo vytvořit, se posílá do Národní soutěže o nejlepší zvukový záznam. Soutěž se koná každý rok v srpnu v Českobudějovickém rozhlase. Porota vybere šest nejlepších snímků z národní soutěže, které potom zastupují Českou republiku v mezinárodní soutěži. Mezinárodní soutěž se koná v rámci mezinárodní konference fonoamatérů a lovců zvuku CIMES pokaždé v jiném státě v Evropě, kde je zastoupení fonoamatérů.